Elen Freya Hes
Když se z práce stane vaše poslání, život dává smysl.
Vítám vás na svém blogu a děkuji za čas, který mi zde věnujete.
Vše, co zde vidíte, je moje práce a OSVČ živnost.
Proto si velmi vážím každého čtenáře, tichého pozorovatele
či příznivce, který mi zde zanechá kousek svého času a pozornosti.
K čarodějnictví jsem se dostala spíš tou nedobrovolnou cestou. Práce s magií
a jemněhmotným světem pro mě není zábava či aktivita na mateřské,
než se „zase vrátím do práce“. Tohle je moje práce, a vždycky byla.
Jen jsem to přes vlastní strach hodně dlouho neviděla..
Od mala jsem měla jen problémy, žádné dary ani víly nebo krásné zkušenosti.
Naopak jsem si musela poradit ze situací, které mě spíš přiváděly na psychiatrii.
Samozřejmě neúspěšně, protože když je problém astrální, nevyřeší ho lékař.
Od roku 2004 jsem již plně pracovala s kartami, kyvadlem, učila se odvádět duše
a čistit auru, léčit a opravovat nebo čistit prostory a pracovat s energiemi.
Nikdy jsem to nechtěla praktikovat „dobrovolně“, natož to učit. Chtěla jsem klid
a normální život. Jenže můj osud byl trochu jiný, a časem si mě tahle praxe stejně našla. A co vám budu vykládat – ony ty největší přínosy leží právě tam, kde je také náš největší strach..
Abych mohla dělat svoji práci, musela jsem se hodně naučit, vyrůst a vypracovat.
Nebylo to zadarmo, nemám „dary“ ani „superschopnosti.“ Jen jsem napůl ve světě duchů a musím s tím pracovat tak, abych zvládala denní život, což fakt není žádná výhra ani důvod mi něco závidět.
Proplétání čarodějnictví s denním životem je tedy moje hlavní téma.
Nedokážu to oddělit, a věřím, že by se to ani dělat nemělo. Nejsme čarodějky jen
za úplňku nebo když se nám to hodí. Dnes učím, vedu a předávám své zkušenosti nejen z pole čarodějnictví tak, aby byly uchopitelné pro každého – pro tu, která si říká čarodějka a tíhne k našemu řemeslu, nebo pro ženu, která chce jen vyřešit svoji finanční či vztahovou situaci a konečně být v životě šťastná a sama sebou.
Fotografie a umění
Fotografie je mojí velkou láskou. Od roku 2008 pracuji jako fotomodelka, kdy jsem si od začátku editovala vlastní fotografie, vyráběla kostýmy, učila se makeup, navrhovala vizáž a komplet celou scénu. Tvůrčí činnost mě doprovází dodnes, kdy už fotografii žiju především formou self-portrétů a příležitostného focení ostatních.
Všechny fotografie, které vidíte na mém blogu, webu nebo sociálních sítích vznikly jako portréty, které jsem si nafotila sama,
nebo s pomocí manžela. Zásadně nepoužívám AI takže ne, neuznávám generované obrázky a je mi úplně jedno, kolik výmluv ohledně pohodlí, rychlosti a dostupnosti k tomu lidi mají.
Věřím, že každý je schopen vzít mobil, apku zdarma a nafotit si svoje vlastní fotky. Učím to i lidi ve svém Psím Chlupu a jsem šťastná, kolik jich objevuje kouzlo vlastní práce namísto vygenerovaného balastu.
Fotografii jsem si vystudovala na anglické univerzitě Falmouth, kde jsem získala magisterský titul. Kromě prohloubení akademické znalosti angličtiny mi to tedy nebylo absolutně k ničemu dobré a málem jsem foťák nadobro zahodila.
To, co nás tam učili, je opravdu těžká propaganda, kdy za umění schováte
i slupku od banánu. Hlavně to dobře okecat a mít zdroje. Takže pokud vás umění opravdu baví a jste v tom dobří, nedoporučuji to studovat. U fotografie jsem tedy zůstala, ale chráním si svoji vášeň, styl i cit tak, abych vždy fotila s radostí.
Psi jsou naši andělé
Psi jsou moje celoživotní láska. Aktuálně žiju se dvěmi ovčáckými psy,
které nevyhnutelně potkáte, přijdete-li ke mně na sezení.
Jedna ovčanda je belgická malinois jménem Ginny (vlevo na fotce).
Starší, klidnější a chytřejší je potom Diego, německý ovčák 🙂
Vedle nich jsem již pochovala čtyři svoje chlupaté děti, a můžu vám garantovat,
že kdo říká „to přebolí“ tak buď lže, nebo nemiloval. Nepřebolí.
Jen ten další pes pomůže nést ztrátu těch předcházejících, než se zase potkáme.
Aktivně přispívám na spolek Psí tuláci z Gruzie, kteří zachraňují, kastrují a adoptují Gruzijské miláčky k nám i do světa. Holky do Gruzie jezdí jako dobrovolnice
i s veterináři, odchytávají toulavé pejsky a kastrují, očkují, ošetřují i krmí, a to na úkor svého času, peněz a ve velmi náročných podmínkách. Reagují také na ohlášení českých turistů a společně s tamními lidmi stahují zraněné pejsky z ulice, aby se jim zajistila potřebná péče. Jsou to opravdu zoufalé případy, které si tady v ČR neumíme představit.. Pokud byste je chtěli podpořit, každá koruna půjde tam, kde je nejvíc potřeba! Děkuji za ně…