Proč je práce s tělem základem magické praxe

Když lidé poprvé narazí na moje učení, často je překvapí, kolik prostoru věnuji věcem, které by na první pohled nemusely působit jako součást tradičního čarodějnictví. Mluvíme o práci se stresem, o uvolňování napětí v těle, o masáži obličeje, fasciích, pohybu, regeneraci nebo o různých způsobech, jak pečovat o své fyzické tělo nebo jak eliminovat mračivku a zatnuté zuby 🙂

Samozřejmě, že to může působit zvláštně. Člověk přijde na stránku věnovanou čarodějnictví a očekává témata jako rituály, byliny, krystaly, symboly nebo práci s energií. A najednou se setká s tématy, která by mohl hledat spíš na stránkách zaměřených na zdravý pohyb nebo fyzioterapii.

Jenže právě tady je potřeba pochopit jeden ze základních principů magické práce:

magie se neděje mimo naše tělo.

Tělo není překážka, kterou bychom při duchovní práci měli překonat. Není to něco méně důležitého, co máme odložit stranou, protože „skutečná práce“ se přece odehrává někde jinde, kde to je víc zajímavé a nadpozemské. Magie nemá být nadpozemská. Naopak, má být velmi pozemská, jinak je nám k ničemu. A právě proto, že žijeme na zemi, je tělo náš první nástroj. Je to nádoba, skrze kterou vnímáme svět, sami sebe a skrze kterou vůbec můžeme s jemnějšími rovinami reality pracovat. Napadlo vás někdy, že duchové mrtvých asi těžko dělají rituály
a nebo se sami neodvedou kam patří, a musí to udělat někdo živý? Proč asi…

Bez těla není člověka, který by mohl kouzlit, vnímat, tvořit, rozhodovat se nebo měnit svůj život. A právě proto má práce s tělem v tradiční čarodějnické praxi své místo, ačkoli není úplně běžné o tom hovořit a když už, tak vidíte spíš tanec, tai-chi nebo podobný styl, kde se pracuje s energií qi (či). Ale to zdaleka není celá podstata.

Jak do toho zapadají krystaly?

Mnoho lidí se k čarodějnictví dostane skrze věci, které jsou krásné, hmatatelné
a snadno uchopitelné, což jsou velmi často právě krystaly. Je to logické – jsou krásné, barevné, různorodé a dají se nosit na tisíc využití. Navíc je to Ok i pro ty, kteří vůbec nehledají tu ezoterickou část ale jen tu estetickou. A pro čarodějky je kámen ideální start – kámen je totiž něco, čeho se můžeme dotknout, můžeme ho nosit jako šperk, položit na oltář, vytvořit z něj talisman nebo amulet. Je to velmi přirozený první krok k tomu začít vnímat svět jinak než pouze skrze to, co vidíme na povrchu.

A když si takto oblíbíte nějaký svůj kámen či krystal, tak už to najednou není jen obyčejný předmět. Začneme se zajímat o jeho symboliku, vlastnosti nebo
o způsob, jak s ním pracovat. Tak začneme chápat, že některé věci kolem nás mohou mít hlubší význam, než když si vybíráme kamínek jen podle vzhledu, tvaru nebo jestli se nám hodí k oblíbené halence. A pak začneme vnímat, že předmět není pouze krásný, ale může nést určitý příběh, energii nebo vztah k člověku, který s ním pracuje. A tam, přesně tam, začíná práce s magií a jemněhmotným světem…

Protože přesně tady vzniká poznání jako zkušenost:
první most mezi běžným světem a magickou praxí.

Jenže i ten nejsilnější kámen, nejkrásnější rituál nebo nejpropracovanější technika stále pracují skrze nás. A my jsme bytosti, které jsou duše a mají tělo.

Takhle jsem si jednou pěkně užila s jedním konkrétním kamenem, který mě jako první opravdu rozbil. A to fakt nejsem člověk, který by procházel regály v bílých šatech se zavřenýma očima, intuitivně vzal kámen do ruky a okamžitě dokázal přesně popsat, co dělá. Nemám schopnost dotknout se krystalu a říct, jaké energie
v něm vnímám nebo jakou oblast mého života ovlivňuje. Samozřejmě mě kameny přitahují, líbí se mi, mají pro mě určitou krásu a osobnost, ale nefunguje to u mě způsobem, jakým si mnoho lidí romanticky představuje.

Když si tedy vybírám kámen, často mě osloví právě jeho charakter a určitá vlastnost. Přitahují mě věci, které mají svou hloubku, svou historii a někdy i určitou náročnost. Nemám potřebu vybírat si vždycky to nejjednodušší nebo nejpříjemnější, můžete to pokládat za další aspekt mojí komplikované osobnosti.

A právě z této mojí komplikovanosti jsem si jako svůj opravdu první vědomý kámen vybrala sugilit.

Není to něco, co bych doporučila člověku, který si chce jen koupit hezký doplněk
a položit ho někde na poličku. Některé věci vyžadují vztah, pozornost a respekt. Nejde jen o to něco vlastnit, ale také s tím umět pracovat. A sugilit není pro začátečníky, nicméně já si pro něj jela vědomě a říkala si, že to bude OK. Vybrala jsem si ho, nechala jsem si z něj udělat přívěsek a vzala si ho domů. A během několika hodin jsem přestala mluvit.

A nebyla to prosím jen obyčejná únava nebo pocit škrábání v krku. Najednou jsem velmi intenzivně cítila celou oblast krku, napětí, tlak a místa, se kterými jsem dlouhodobě měla problémy. Pro někoho by to možná byla drobnost, ale pro mě, vzhledem k tomu, že moje práce stojí na komunikaci a předávání slov, to byl velmi výrazný zásah. A já jinak fakt necítím, že by kámen působil, ale tento teda přímo vysílal vlny, které jsem fyzicky cítila na těle. Nikdy se mi to do té doby nestalo.

Abych to teda začala řešit jinak než sprejem do krku, zkusila jsem to se sugilitem pořešit a zeptala se ho, proč se mi to děje. Jeho odpověď byla velmi rázná, jasná
a dost naštvaná – cítil se, jako kdybych vzala něco čistého, silného a vědomého
a vložila to do prostoru, který je dlouhodobě zanedbaný. Jako kdyby do staré, neudržované maringotky přišla bytost, která odmítne dál žít v chaosu.

Kdyby se toto stalo mně, tak fakt nezačnu jemně uklízet jeden předmět po druhém. Ani omylem. Vezmu rukavice, pytel na odpadky a začnu vyhazovat všechno, co mi přijde pod ruku. A přesně tak jsem to taky vnímala od svého kamene. Ne jako trest nebo nesoulad, ale jako velmi důrazné upozornění a odmítnutí žít „v tom bordelu, do kterého jsem ho přitáhla“.

Na mou obranu nutno podotknout, že fakt nejsem člověk, co by se zanedbával. Hlídám si stravu, cvičím, chodím denně do přírody, piju filtrovanou vodu, nosím přírodní materiály, protahuju se atd. Bohužel, kvůli vlastnímu vytížení
a zdravotním omezením jsem postupně opustila některé věci, o kterých jsem věděla, že mi pomáhají ale moje tělo je i navzdory benefitům přestalo tolerovat. Musela jsem tedy upustit od spousty cviků, které fungují, ale chronická nemoc se neptá, ta vás prostě vypne. Takže jsem musela svou aktivitu hodně omezit, protože s chronickou nemocí je tělo někdy fakt blbé a jde proti sobě tak, že odmítá jakoukoli zátěž, i když by mu výrazně pomohla.

Takže ano, já jsem byla ztuhlá a ztuhlá ve mě byla právě ta energie v oblasti krku. Proto v mém případě nepomohlo hledat další duchovní techniku. Nepomohla další vizualizace, další energetická práce nebo další způsob, jak obejít fyzickou stránku problému.

Pomohlo mi začít znovu pracovat s tělem, i když to fak není jednoduché, tak to musíte zkoušet zase jinak a lehčeji (kdo má chronické onemocnění, ví, o čem mluvím). Nemohla jsem se samozřejmě vrátit na hrazdu, akrobatický kruh nebo na bench s činkama. Ale musela jsem se začít zase hýbat. Protahovat. Uvolňovat napětí. Pracovat s fasciemi a svaly. Vrátit se k jednoduchým fyzickým technikám, které jsem dávno znala, ale přestala používat protože to dřív prostě nešlo. Teď už trošku ano, jen jsem musela najít nový způsob, jak to tomu tělu nenápadně propašovat, aniž by mi zase vyhodilo poplach a kolaps.

A fungovalo to – pomalu, jistě, v klidu. Ležení na masážním míčku, dechové techniky, jemná somatika. Protože tělo nepotřebuje pouze krásné věci, myšlenky nebo jemné energie. Tělo má svůj vlastní jazyk. Rozumí pohybu, doteku, tlaku, dechu a regeneraci. Potřebuje cítit, že s ním spolupracujeme a dokážeme s ním komuikovat na jeho úrovni, ne jen v hlavě a vizualizaci.

Protože ne, opravdu nestačí se o něj starat pouze na úrovni představ. Nestačí mu říkat, že ho máme rádi. Musíme mu to ukázat jazykem, kterému rozumí.

A právě proto práce s tělem není v tradiční magii něco navíc. Není to oddělená oblast, která s čarodějnictvím nesouvisí. Je to základ, na kterém všechno ostatní stojí. Protože pokud chceme pracovat s energií, intuicí nebo jemnějšími rovinami světa, potřebujeme mít nástroj, skrze který tuto práci vykonáváme.

A tím nástrojem je naše tělo, mysl a duše.

Tento článek je výpisem jedné části z webináře č. 26, kde jsme téma propojení těla, energie a magické praxe probírali živě mnohem více do hloubky.

Celý záznam webináře včetně dalších částí, praktických vysvětlení a navazujících témat najdeš v mé členské sekci Psí Chlup.

Pokud chceš pokračovat ve studiu tradičního čarodějnictví, magické praxe a hlubší práce se sebou, kde se seberozvoj přirozeně respektuje a zdravě prolíná, členství najdeš na www.the-witch.cz nebo přes tlačítko: